Pradědeček našich bálů se narodil 28. ledna 1894. To se v tehdejších Polehradicích konal bál českých vlastenců, který poctil svojí návštěvou slavný malíř Alfons Mucha společně se svými přáteli, bratry Mrštíky.
Jak je to se stářím divadelních bálů?
Pradědeček našich bálů se narodil 28. ledna 1894. To se v tehdejších Polehradicích konal bál českých vlastenců, který poctil svojí návštěvou slavný malíř Alfons Mucha společně se svými přáteli, bratry Mrštíky.
Někde je i novinový článek z té doby. Měl jsem ho dokonce někde nascanovaný ale nemohu ho už najít :-(. Nemáte ho někdo?
Článek je otištěn v naší knize Divadlo, naše láska:
Nejen divadlo, ale také bály mají v Boleradicích stoletou tradicí. Svědčí o tom článek z Lidových novin z roku 1994 pod názvem S Alfonsem Muchou na zábavě (Na Moravě před sto lety):
Slavný český malíř světového jména Alfons Mucha nežil vydatným spole-čenským životem výhradně v největšich městech Evropy a Ameriky, ale rád poctil svou přítomností i zábavní podniky v poněkud prostším prostředí.
Tak před sto lety – přesně v neděli 28.1.1894 – zavítal na bál českých vlastenců v malé jihomoravské obci Boleradice. Ty se tehdy ovšem ještě oficiálně nazývaly Polehradicemi.
Přímý účastník slavnosti a zároveň zpravodaj Lidových novin, který tuto událost vylíčil na jejich stránkách, nadšeně vzpomínal, že se stal svědkem „vzácné zábavy dokazující, k jaké výši společenského života dopnouti se může společnost, byť i malého městečka, ve kterém panuje svornost a vzájemná láska“. Boleradická merenda byla pořádána zásluhou tamního faráře F. Toufara, o kterém i zpravodaj v té době výrazně protiklerikálních Lidovek s uznáním napsal, že je to duchovní, k jakému si moravský venkov může oprávněně blahopřát. Zábavy v Boleradicích měly už tehdy dobrý zvuk v širokém okolí, a dokonce prý mohly být směle nazývány akademiemi, neboť-podle slov zpravodaje – s tak pečlivě sestaveným programem a tak „bezúhonným“, vskutku uměleckým provedením nebylo běžné se setkat ani na obdobných podnicích v mnohem větších městech. Byla to prý radost pro oko – vidět zdejší početný sbor hochů a dívek, jak s nadšením a chutí zpívají za řízení samotného pana faráře Toufara. Však také obecenstvo, které se zde sešlo z celého okolí, odměňovalo každé číslo jejich vystoupení bouřlivým potleskem a hlasitě se dožadovalo opakování.
Byla zde velmi početně zastoupena česká společnost z okresního města Hustopeče, v jejímž středu přítomní s radostí zaznamenali vedle redaktora Kubra a pana okresního komisaře s chotí právě zmíněného malíře Alfonse Muchu. Ten byl již tehdy označován za slovutného, přestože mu v té době bylo teprve 33 let a největší úspěchy měl teprve před sebou. Avšak Alfons Mucha zde nebyl jedinou ozdobou z uměleckého světa: z nedalekých Divák totiž přišel nejen důstojný pan rada a pan revírník, ale také oba bratři Mrš- tíkové, Alois a Vilém, kteří právě v Divákách napsali svá stěžejní díla včetně nedávno dokončené tragédie Maryša. Na slavnosti však byly četně zastoupeny i blízké Klobouky, stejně jako Morkůvky, Bojanovice a Pavlovice.
Z programu byl oceňován zvláště zdařilý sextet z Prodané nevěsty, který byl dokonce opakován „ku všeobecně projevenému přání“, stejně jako písně Prevozníček a Válečná od Pavla Křížkovského. K celkovému odlehčení at-mosféry nepochybně přispělo komické duo s doprovodem harmonia a žertovný výstup s názvem Poprvé u fotografa. Neméně se líbily deklamace a poté celá akademie vyvrcholila obvyklým tancem. Jak zdůraznil ¡zpravodaj Lidových novin, zábava byla srdečná a veselá. Zvláštní pochvalu si zasloužila především boleradická chasa, a to za pohostinnou péči a starostlivost, s jakou se věnovala hostům. Vyzdviženy byly samozřejmě i zásluhy vzorné obsluhy v hostinci, která výrazně přispěla k udržení dobrého rozmaru všech přítomných.
Vraťme se však ještě k Alfonsi Muchovi. Jak o něm napsal jeho syn Jiří Mi i cha v rozsáhlé monografii, Alfons Mucha byl v té době již značně oblíben i v samotné Paříži, kde se jeho popularita projevila v souvislosti se zvykem tradice bálů tamějších umělců v roce 1893. Ti do té doby neměli žádnou vlastní zábavu, a když pak studenti pařížské umělecké školy svolali veřejnou schůzi, na kterou pozvali i obyvatele Latinské čtvrti a Montmartru, aby jim předložili své návrhy, právě Mucha na ní nejvíce řečnil. Podněcoval a radil, až se názory sjednotily a bylo rozhodnuto, že příslušníci čtyř uměleckých cechů – malířství, sochařství, architektury a literatury – budou pravidelně každý rok pořádal svůj ples. Ten také v roce 1893 uspořádali, kde jinde než na Montmartru ve slavném Moulin Rouge. Avšak tato událost měla dramatické dozvuky došlo k soudnímu procesu, při kterém někteří svědci tvrdili, že se na plese děly věci ohrožující veřejnou mravnost. Vše vyvrcholilo studentskými bouřemi, které ovšem byly krvavě potlačeny. Alfons Mucha v té době vážně onemocněl a do moravských Hustopečí se přijel zotavit. A jak potvrzuje jeho účast na boleradickém bále v lednu roku 1894, podařilo se mu to rychle.
(Karel Altman)